Na úvod našeho programu se děti zamýšleli nad tím, komu nebo čemu je dobré svá srdce otevřít a čemu naopak ne. Potom ty své myšlenky napsaly na papír, z kterého vytvořily srdce, které si úplně na závěr odvezl domů někdo jiný. Děti dokázaly svá srdíčka otvírat pro druhé i pro Boha, ale nakonec dokázaly svá „srdce“ i darovat.
V sobotu jsme ještě pokračovali v prohloubení tématu pomocí několika aktivit. Děti pantomimicky předvedly některé z emocí, přemýšlely o dobrých vlastnostech kamaráda a při sportovních disciplínách vybily svou energii a načerpaly síly do dalšího tématu. A tím byla brána naděje. Čím vším může člověk ve svém životě procházet a co u toho může zažívat, nebylo pro děti vůbec složité. Ukázalo se, že i pro děti je důležitá jedna brána, brána do nebeského království. Domluvili jsme se, že na cestě k této bráně je důležité zapojovat všechny části našeho těla – mysl, ruce, nohy a srdce. Ve skupinkách děti luštily několik hádanek na téma naděje, potom soutěžily v různých sportovních disciplínách, dále tvořily pomocí materiálu Franze Ketta svou bránu naděje a zaposlouchaly se do příběhu z knihy Malého prince. Nakonec jsme vše odevzdali ve společné modlitbě.
Program utekl velice rychle, a tak jsme se v neděli po dobrém obědě opět rozjeli do svých domovů.
