Připojujeme také jedno osobní svědectví a slovo povzbuzení...

Jak jsem prožil Diecézní pouť ve Strakonicích
 
V sobotu 5. října jsem se vypravil s mojí ženou Majkou a našimi čtyřmi dětmi: Honzíkem, Aničkou, Vašíkem a Dorotkou autobusem společně s poutníky z naší farnosti na Diecézní pouť do Strakonic. Autobus odjížděl již v 6:30 z Masarykova náměstí, což byla pro naši rodinu velká výzva, abychom ráno včas vstali, sbalili svačinu a oběd a byli u autobusu včas. Z Jindřichova Hradce nás celkem jelo i s naším panem proboštem 29, z toho 10 dětí. Před odjezdem autobusu jsme se společně v autobuse pomodlili. Měl jsem velkou radost, že si vedle mě sedla Anežka Píchová. Povídali jsme si celou cestu až do Strakonic a dvouhodinová cesta nám utekla jako nic. Anežce je 12 let, chodí na modelování, hraje na kytaru, ráda zpívá a ráda si hraje s jejich pejskem. Víte, jak se jmenuje? Ťapina. :-)
 
Když jsme byli za Budějovicemi, tak se pořádně rozpršelo, ale při příjezdu v 8:30 do Strakonic pršet přestalo a bez deště počasí vydrželo celý den, i když bylo zamračeno a chladno. Byli jsme jedni z prvních poutníků z diecéze, kteří do Strakonic na druhé nádvoří strakonického hradu, kde se celé setkání odehrávalo, přijeli. Mám rád, když přijedu o chvíli dřív, abych se mohl rozkoukat a připravit se. V modlitbě růžence od 9:00 jsem připravil svou duši společně s postupně přicházejícími poutníky na mši svatou, která začínala v 9:30.
 
Hlavním celebrantem mše svaté byl apoštolský nuncius Mons. Jude Thaddeus Okolo, který si svým úsměvem a bezprostředností hned získal všechny poutníky. Liturgická barva byla červená – čtení i mešní formulář byly k Duchu svatému. Znamenitá volba. Čtení bylo z listu sv. apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor 12, 4-7, 12-13) a evangelium sv. apoštola Jana (14, 15-16, 23-26). Kázal osobně apoštolský nuncius v češtině! Děti měly radost, že mu rozuměly. Snažím se chodit na mši svatou o chvíli dřív, aby, indiánskou terminologií řečeno, duše stihla doběhnout tělo. Ve Strakonicích jsme byli dřív, a bylo to moc dobře. Slova kázání kypřila mou duši, jako pluh kypří podzimní pole při hluboké orbě. Nuncius kázal o rozličných obdarováních od Ducha svatého, která každý z nás má, aby byl užitečný pro společné dobro. O tom, jak všichni jsme napojeni Duchem svatým jako údy na Kristovo tělo. Zamýšlel se nad tím, co Kristus myslel pod výrazem Duch svatý jako Paraklétos. Když se ocitneme v situaci, kdy potřebujeme někoho, kdo by se nás zastal proti falešným obviněním, nebo naopak když máme přiznat, že jsme sami udělali něco špatně, máme Ducha svatého, který je naším obhájcem, advokátem, přímluvcem, utěšitelem, pomocníkem – Paraklétos. Na konci svého kázání popřál všem, aby nás Duch svatý – Paraklétos neopustil, nenechal osamocené, ale přebýval v nás a nadále se za nás přimlouval. Velmi povzbudivé.
 
Otec biskup Vlastimil na závěr mše svaté děkoval; mimo jiné i kněžím, kteří do Strakonic přijeli s jim svěřenými věřícími. Bylo povzbudivé vidět při mši mnoho pastýřů, kteří na Diecézní pouť přijeli se svými ovečkami, byl jsem vděčný za našeho pana probošta, který se společně s námi na Diecézní pouť vydal.
 
Po mši svaté byla na výběr jedna ze tří přednášek pro dospělé, pro děti byly z pastoračního centra připravené aktivity a divadelní představení; a ve 14:30 jsme od nuncia Judy Tadeáše a biskupa Vlastimila ve farním kostele sv. Markéty dostali závěrečné požehnání.
 
Před cestou zpět jsme se společně v autobuse pomodlili, poděkovali za pouť, za setkání s ostatními věřícími, děkovali jsme za naše kněze a prosili o dary Ducha svatého pro kněze i věřící. Do Jindřichova Hradce jsme přijeli okolo 17:15. Já s Majkou a Aničkou jsme šli na zkoušku chrámového sboru od 18:00; Honzík, Vašík a Dorotka už zůstali doma, protože z ranního vstávání a celého dnu už byli unavení.
 
Na pouť jsem ve svém srdci vezl celou naši farní rodinu a společně s ostatními poutníky jsem Vám na sobě přivezl požehnání otce biskupa Vlastimila a usměvavého nuncia Judy Tadeáše, přivezli jsme Vám radostnou zvěst a povzbuzení k tomu, že každý z nás má různá obdarování od Ducha svatého, kterým může přispět ve svém společenství – v církvi, ve které je tělem Kristus a my jsme na něj napojeni jako údy.
 
Drazí bratři a sestry, povzbuzuji Vás po své zkušenosti ze Strakonic, choďte na mše svaté dříve než pár minut před začátkem, ať Duch stihne doběhnout tělo, a zeptejte se ho, jaké obdarování máte, abyste Kristu ve společenství mohli přispět. Zapálit svíčky, nachystat mešní knihy, připravit květinovou výzdobu, asistovat knězi u oltáře, přečíst při mši svaté čtení, zazpívat žalm, přinést obětní dary, doprovodit mši svatou na varhany či jiný hudební nástroj, zazpívat ve schole či chrámovém sboru, projít kostel s ošatkou na mešní sbírku, pomoct při úklidu kostela, … je toho mnoho. Jak učí Kristus: žeň je velká, ale dělníků málo. Ať nám všem Duch svatý pomáhá a ať nás vede a povzbuzuje k práci na Kristově vinici!
 
Tomáš Petrů